Nepřítel chce, abychom ztratili víru v demokratické instituce a pobili se mezi sebou, říká Kristina Soukupová, prezidentka Defence and Security Innovation Hub.

Mysl, vědomí, vnímání, lidský mozek, to je pomyslná šestá doména, která rozšiřuje stávající válčiště, tedy souš, moře, vzduch, vesmír a kyberprostor. Říká se tomu kognitivní válčení. Tohle sousloví neslyším poprvé, nejsem si ale jist, že ho pořád chápu správně…

Řečeno úplně jednoduše, kognitivní znamená, jakým způsobem zpracováváme informace a jak tedy chápeme to, co se kolem nás děje. Kognitivní válčeni je tedy působení na nepřítele tak, abychom zmanipulovali jeho chápáni světa v náš prospěch a dosáhli tak svých cílů, a to nejlépe bez boje.

Počkejte, a to je fakt možné, že se naše mozky mohou stát bojištěm?

Svým způsobem ano. Jak říkáte, v současné době můžeme válčit nejen na moři, na souši a ve vzduchu, ale i ve vesmíru nebo v kybernetickém prostoru. Jak by vypadala válka v kybernetickém prostoru se stále ještě dohadujeme a podobné to je i s kognitivním válčením. Moderní technologie z nás už teď vlastně dělají takové kyborgy, bez telefonu nedáme ani ránu, sociální sítě ovlivňují, jak vnímáme svět kolem sebe, atd. Už teď známe příklady, kdy zneužití moderních technologií vedlo k masovému ovlivněni toho, co si lide mysli nebo myslet mají. Dobrým příkladem jsou americké volby nebo vše, co se děje kolem covidové pandemie. A teď si představte, že by někdo technologie zneužil ke zmanipulování lidí a k následnému obsazení jejich území – třeba tak, že by nepřítele lidé vítali jako osvoboditele.

Zpravodajství denně chrlí špatné zprávy ze všech koutů světa, na druhou stranu – vede se vlastě nyní ve světě nějaká válka, která se Evropy, a tedy i nás, bezprostředně dotýká?

Vzhledem ke globalizaci se nás týkají všechny konflikty na světě. Dotýká se nás to různě – od migrace, po přistup k různým nerostným surovinám, atd. Z pohledu kognitivního válčení je ale podle mého ta hrozba daleko plíživější. Neustále se opakující záběry z bojišť v nás buď budou vyvolávat vetší a větší strach, nebo nás budou naopak nechávat stále víc chladnějšími a válka nám bude připadat jako něco úplně normálního. Oba extrémy jsou stejně nebezpečné.

Války v minulém století připravily o život desítky milionů lidí, válka jaderná by teoreticky vyhladila celé lidstvo…mělo by i kognitivní válčení své padlé? A může toto válčení ve výsledku překreslit stávající hranice?

To se asi teď nedá úplně říct. Stejně jako ještě nevíme, zda válka v kyberprostoru musí mít své padlé, nedokážeme to jasně popsat ani u kognitivní války. Dovedu si ovsem představit, že kognitivní válčeni může mít za následek fragmentaci společnosti. Někdo vymyslí způsob, jak nějakou společnost rozhádat natolik, že lidé potom úplně ztratí viru v demokratické instituce a pobiji se mezi sebou. Myslím, ze COVID-19 a kampaně s ním spojené nám jasně vytvořily mezery ve společnosti, které předtím ani neexistovaly. Kdo by si byl v roce 2019 představil, že se lidé budou na veřejnosti bít kvůli rouškám!

A kdo je vlastně náš hlavní nepřítel? Umíme ho pojmenovat? Je to konkrétní stát, je to jiná civilizace, se kterou jsme ve střetu nebo jde o kybernetické žoldnéře, kteří jen čekají, kdo je povolá do zbraně?

Na posledním summitu NATO byly Rusko a Čína jasně označeny jako nepřátelské státy. A na druhou stranu, Česká republika je na seznamu nepřátelských států Ruska. Myslím, že to je v tomto smyslu jasné. V současné době se nám ovšem hranice mezi státním nepřítelem a nestatním aktérem smývá. Musíme brát v potaz organizace typu Taliban a Al Kajda, ale třeba i kriminální společnosti ve službách jiných států, tedy, jak jste řekl, kybernetické žoldáky. Ta situace je mnohem složitější, než byla před lety, kdy se vojska sešla na louce a bojovalo se buď do posledního muže, nebo do té doby, dokud jeden z protivníků neutekl. V 21.stoleti se nepřítel jen těžko identifikuje, a to jak v tom strategickém smyslu, tak přímo na bojišti. Taliban v Afganistánu nenosí uniformy, takže naši vojáci jen těžko poznávali, jestli člověk s kulometem na střeše po nich začne střílet nebo je bude krýt. V kyberprostoru je to ještě horší, tam toho člověka ani nevidíte a po útoky velmi často ani nenajdete. A když už ho najdete, je velmi těžké říci, zda pracuje pro nějaký stát, pro kriminální organizaci, nebo pro obojí.

Bez ohledu na kognitivní válčení, máme v tuto chvíli nepřítele, kterého bychom se měli bát?

Určitě máme, ale největším nepřítelem jsme si velmi často my sami.

Jak konkrétně poznám, že jsem se stal terčem útoku v rámci kognitivního válčení?

To asi nepoznáte, a to je na tom to velké nebezpečí. Vy budete vždy přesvědčen, že vaše vnímání světa je v ten daný okamžik jedině správné. Kognitivní kampaně jsou dlouhodobé a velmi komplexní. Málokdy se podaří najit viníka, tedy toho, kdo tu kampaň vymyslel a kdo ji řídí.

No, to jsme mě moc neuklidnila… Máme my a naši spojenci dostatek prostředků, abychom se těmto moderním formám válčení ubránili?

Kognitivní válčení je úplně nové téma. V Česku jsme ustálili toto slovní spojeni teprve vloni a musím říct, že jsme v tomto ohledu mezi spojenci v NATO velmi dopředu. Ted se v alianci, ale i u nás, pereme třeba s otázkami právního rámce. Třeba jak nás může armáda ochránit před něčím tak plíživým a nezřetelným, když podle zákona nesmí působit na vlastní obyvatelstvo. Podle mě ale ozbrojené složky nebudou nikdy disponovat stoprocentně efektivními prostředky, aby nás před kognitivními kampaněmi uchránily. V tom jim musíme pomoct hlavně my.

Jak myslíte to „my“, jako že je to úkol pro nás pro všechny?

Ano, jednoznačně, je to úkol pro nás pro všechny!

Ještě počkejte, ať v tom mám úplně jasno – jaký je rozdíl mezi kognitivním válčením, fake news a tzv. Hoaxy?

Kognitivní válčení je mnohem komplexnější a zahrnuje i práci s pravdivými informacemi. Proto se da jen těžko detekovat.

Umíme uvést nějaký příklad pravdivé informace, kterou lze otočit v náš neprospěch?

Noviny prodávají fotografie a titulky. Někdy je to až neuvěřitelné, jak obsah článku, který je úplně v pořádku nekoresponduje s titulkem a s obrazovým doprovodem. Zásah editora dokáže vyznění článku otočit o 180 stupňů.

Chápu, že je dobré vést na toto téma veřejnou, počítám, že vy se do ní určitě zapojíte….

Naše zapojeni do ochrany před kognitivními kampaněmi je zcela zásadní. A abychom se mohli zapojit, musíme si o tom povídat. K tomu povídáni musí dát někdo podnět. Ve spolupráci s NATO Innovation Hub aktuálně připravujeme sérii akcí. Jejich jakýmsi svorníkem a průvodcem je komiks. Jsme přesvědčení, že tento žánr umí s nadhledem a zábavnou formou podat i tak vážná a složitá témata, o kterých tu hovoříme. Má i výhodu ve své mediální síle, díky které se tato problematika dostane pod kůži široké veřejnosti, včetně mladých lidí, kteří snadno podléhají různým informačním svodům. Vytváříme vlastní komiksové hrdiny a veřejnost požádáme, aby nám pro ně psala příběhy. Snad i díky médiím projekt „hack the mind“ osloví co nejvíce lidí, abychom se do budoucna mohli účinně bránit zlovolné manipulaci všeho druhu!