Na svých cestách při podpoře českého průmyslu v zahraničí jsem mnohokrát zavítal do velmi chudých regionů Afriky či Asie. Je jasné, že technologický rozvoj bude nůžky mezi bohatstvím a chudobou dále rozevírat. Země v subsaharské Africe mají kapitál sotva na nákup základní zbrojní techniky, supermoderní technologie jsou pro nedosažitelné. Moderní technologie posílí vliv současných supervelmocí, zejména USA a Číny. My Evropané bychom se měli snažit s nimi držet krok, říká Tomáš Kopečný, náměstek ministra obrany.

Společenský vývoj je velmi úzce spojen s technologickými změnami. Vliv technologií vždy významně ovlivňoval průběh a vedení ozbrojených konfliktů. Dnes jsme součástí společnosti informační, jaká rizika a hrozby na nás v této společnosti číhají?

Čím dál tím více současných technologií má dvojí užití. Tím je myšleno, že mimo použití v běžném životě je možné je využít i jako vojenské technologie. Třeba takový chytrý telefon umožňuje bezprecedentní schopnost koordinace a komunikace na velké vzdálenosti. Připojení na internet pak využívá ohromné množství různých dat, které mohou být využity i jako podklad pro provedení operace. A to ani nemluvím o potenciálu sociálních sítí. To jsme viděli například u tzv. Islámského státu, který dokázal využívat informační technologie k silné propagandě. Ale nemusí se samozřejmě jednat pouze o nestátní aktéry. I státy využívají sociálních sítí k manipulaci svých i cizích občanů. V tom případě mluvíme o ožehavém případu dezinformací. Ty mají za úkol napadnout naši schopnost rozlišovat od sebe fakta, nepravdu a lež a donutit nás ponořit se do sporů, které naši společnost rozdělují a oslabují zevnitř. Z toho pak naši nepřátelé jen profitují.

 

Zdůrazňujete, že moderní technologie posílí vliv současných supervelmocí.  To je úplně srozumitelné, jsou tu ale i slabší státy a nestátní skupiny, které nám mohou pěkně zatopit, že…

Samozřejmě, že ano! Abychom si rozuměli, i když velmoci budou dále posilovat, šíření technologií dvojího užití umožní čím dál více i těm slabším aktérům disponovat dříve nedostupnými schopnostmi. Bezpilotní letouny jsou již komerčně dostupné, ony nestátní skupiny mají k dispozici už i bezosádkové podmořské drony. Provedení kybernetických útoků, které mohou poškodit energetickou rozvodnou síť, zašifrovat a zcizit citlivá data, je také dostupnější než kdy jindy. A to ani nemluvím o potenciálu sociálních sítí. To jsme viděli například u tzv. Islámského státu, který dokázal využívat informační technologie k silné propagandě. Nicméně využití např. hypersonických technologií je stále doménou velmocí, a to těch největších – supervelmocí, jak jsme si je pojmenovali. Podobně to platí o vesmírných technologiích – přestože se jejich využití rozšiřuje a skoro každá vyspělá země má svůj kosmický program, jen pro málo zemí je využití vlastních kosmických technologií plošně dostupné.

Jak si v tomto kontextu vede Česká republika, tedy její věda a výzkum uplatněné v obranném průmyslu?

Velice dobře, ale samozřejmě vždycky záleží na konkrétním odvětví – třeba v rámci kosmických technologií máme skvěle našlápnuto. České firmy mají výborný výzkum, několik tuzemských firem má světově unikátní technologie a dodává součástky třeba pro mise na Mars, nebo pro konstrukci evropských raket Vega a Ariane.

Rozvoj technologií již není tolik o jednotlivých vynálezcích a inovátorech. Stále významnější roli sehrávají dobře organizované a financované systémy se zapojením široké platformy vědeckých a vzdělávacích institucí a konkrétních výrobců. Je náš systém nastavený tak, aby co nejvíce využíval těchto synergií?

Systém České republiky postrádá silnější institucionalizované propojení mezi akademickou obcí, soukromými společnostmi a ozbrojenými silami. V současné době na sekci průmyslové spolupráce začínáme na takové možnosti pracovat. Nejprve jsme si zmapovali, jaké kapacity v České republice máme a zahájili prvotní oslovení daných subjektů. Nyní chceme pokračovat dále a začít nastavovat mechanismy, které by umožnily ozbrojeným silám ČR čerpat z této silné inovační základy.

Co je v tomto ohledu nyní prioritou?

Na co bychom se chtěli více zaměřit je spolupráce s univerzitami – česká akademická půda má skvělé projekty, které můžou armádu hodně posunout. Třeba v USA je standard, že univerzity se státní správou a ozbrojenými složkami úzce spolupracují a já bych byl rád, kdybychom něco podobného začali dělat i u nás. Momentálně tak rozjíždíme projekt, jehož prostřednictvím chceme podporovat výzkum na českých univerzitách a tím nejen posouvat úroveň českého výzkumu, ale zároveň vylepšit obranné kapacity české armády a získat pro ně technologické vychytávky, které nám oproti ostatním dají obrovskou výhodu.

Mají mladé firmy (startupy), inovační centra a univerzity zájem orientovat se na obranný a armádní výzkum a vývoj a zapojovat se do mezinárodních obranných projektů?

V rámci našeho mapování českých kapacit jsme byli překvapeni mírou zájmu o spolupráci s Ministerstvem obrany. Se zapojováním subjektů do mezinárodních projektů máme také zkušenost, bohužel nám ve větších ambicích brání legislativa. Ministerstvo obrany nemá ze zákona možnost financovat mezinárodní výzkumné projekty, to může pouze Ministerstvo školství. Co je však problémem je ono propojení mezi výzkumnými centry, startupy, univerzitami a státní správou. Startupy a univerzity nevědí, co Armáda ČR potřebuje, je tak potřeba začít pracovat na obousměrném dialogu a spolupráci nastavit tak, aby byla systematická a strukturovaná.

Za druhé světové války byli nejlepší dostupní vědci soustředěni v Los Alamos. Dnes mají Američané Silicon Valley, Číňané Šen-čen…Neměli bychom se i my pokusit soustředit na jednom místě potřebné kapacity a zdroje?

Ano, to by bylo skvělé, nicméně k takové samovolné koncentraci již v podstatě dochází. Třeba Praha i Brno koncentrují nejen pokročilé technologické subjekty, ale i excelentní univerzitní výzkum. Budování a vybudování silného inovačního ekosystému je naším cílem.

Mysl, vědomí, vnímání, lidský mozek, to je pomyslná šestá doména, která rozšiřuje stávající válčiště, tedy souš, moře, vzduch, vesmír a kyberprostor. Říká se tomu kognitivní válčení. Jak vy vnímáte tuto formu boje, která bezprostředně nevede ke krveprolévání? 

Psychologická rovina válčení je obrovsky důležitá, i když mnohdy opomíjená. Dle „bible“ vojenských teoretiků Carla von Clausewitze je válka soubojem vůlí. A jedním z prostředků zlomení této vůle je násilí. Nyní díky konceptu, který je nazýván odstrašení, není tento způsob moc možný kvůli nebezpeční eskalace. Mnohem častěji je nyní tento fyzický rozměr válčení vynechán a přechází se rovnou k ovlivnění mysli. Je tedy úplně jedno, kolik je v arzenálu těžké techniky a munice, pokud voják, potažmo občané, nechtějí bránit svojí zemi. A o to přesně původcům kognitivního válčení jde. Prosadit své politické zájmy bez svedení jediné bitvy.

Je to tedy staré téma v novém balení…

Dá se to tak říct. Působení na mysl protivníka je opravdu velice staré. Silněji se začalo projevovat po vynálezu knihtisku, ale dopad limitovala omezená gramotnost většiny populace. Postupně se komunikační kanály začaly rozšiřovat, noviny, rádio, televize a nyní internet a sociální sítě. Právě s nástupem sociálních sítí, „doporučovacích“ algoritmů a cílené reklamy začala vzrůstat možnost psychologického působení na širokou masu obyvatel velice účinným způsobem. Je to problém, kterému čelíme dnes – a s rozvojem deep fakes a pokročilejší umělé inteligence schopné kopírovat chování lidí na sítě, mu budeme v budoucnu čelit čím dát tím více.

V Česku jsme slovní spojeni kognitivní válčení ukotvili jen nedávno, a i mezi aliančními spojenci patříme mezi průkopníky tohoto tématu. Diskuze se vede nad otázkami právního rámce. Třeba jak nás může armáda ochránit před něčím, tak plíživým a nezřetelným, když podle zákona nesmí působit na vlastní obyvatelstvo…

Prvním krokem je si uvědomit, že něco takového existuje a je problémem. Pak je možné začít se bavit o vhodných řešeních. Čelení kognitivnímu válčení jde ruku v ruce s novou rolí, na které se musí podílet celý stát, a tedy i armáda, a tou je odolnost společnosti. Ochrana vnějších hranic a územní celistvosti je primárním úkolem armády, ale v současné situaci, kdy je pravděpodobnost takového konfliktu velice malá, je nutné se soustředit na konflikty odehrávající se pod hranici konvenčního válčení. To je někdy popisováno jako tzv. „greyzone aggression“, či hybridní působení. A mezi ně kognitivní válčení patří také, i když se jedná o velice specifickou oblast působení na lidské vnímání. Relativně nedávno v armádě vzniklo Velitelství kybernetických sil a informačních operací, které se zabývá kromě jiného i strategickou komunikací. Jsou tedy schopni monitorovat škodlivé narativy, které by se například snažily podkopat důvěru v bojeschopnost AČR, a včas je vyvracet. Zaměřují se tím pádem i na přesah do civilní sféry.

A na závěr – máte rád komiks?

Miluju komiksy. Jako malý jsem nejdříve četl Rychlé šípy, Čtyřlístek a Kačera Donalda. Pak jsem plynule přešel na japonskou obdobu komiksu – mangu. Nyní už na komiksy bohužel moc čas nemám, ale současná vlna komiksových filmů, ať už od Marvelu, či DC, patří mezi moje nejoblíbenější pop-kulturní díla.